Deratizace

Autor: corinne (já)

Hop a skok…, jsi můj sok!

Stejně jako celá naše šestičlenná rodina, i já mám ráda všechno, co dýchá a běhá po čtyřech. Zejména pak kočky. Bydlíme na kraji malého města, za domem les, okolo louky…prostě idylka. Tak proč si nepořídit čtyřnohého miláčka a zároveň věrného lovce myší.

Výchova kočky jako takové, je ovšem velice složitá a namáhavá (ano, těžší než výcvik psa). Na tomto místě bydlíme už čtrnáct let a ode dne, kdy jsme se nastěhovali, obývá náš dům, zahradu i okolní teritorium černobílá kočička, vykastrovaná, jakmile to bylo možné. Je to už babička, a tak jí dost vyvedlo z poklidného života v milující rodině, když se k nám minulé léto přitoulal asi půlroční kocourek, očividně vyhozený z pohodlného života v bytě.

Jeho stav (zřejmě po několika dnech venku) byl hrůzný. Rozpraskané polštářky jemných zhýčkaných tlapek, žebra, viditelná i pod pečlivě udržovanou jemnou srstí, zkrvavené drápky, neuvyklé šplhání po stromech, vytřeštěná zelená očička a rozbitá a rozdrásaná dušička volající po lásce. Zklamal se v lidech a my mu dali to, co nejvíce potřeboval.

Koneckonců momentálně máme kočky dvě (kocoura a kočku) a obě jsou kastrované. Až do dnešního dne bylo vše v nejlepším pořádku. Abyste rozuměli – naše kočičky mají jakýsi volný režim, tj. když chtějí ven, sednou si ke dveřím, a když chtějí dovnitř, vyskočí si na jedno z kuchyňských oken. Pro nás je to signál chci ven nebo chci dovnitř.

No, a tak se stalo, že dnes u večeře byla svolána mimořádná rodinná porada. Když jsem se dozvěděla otřesnou zprávu, že náš dům je zamořen skákajícími drzouny, skoro se mi podlomila kolena.

Blechy. Po vších ta nejhorší verbeš. Mamka strávila celé dnešní odpoledne googlením informací a rad proti tomuto otravnému hmyzu. Výsledkem byla okamžitá a nutná deratizace, která zahrnovala vyprání, vysání, vytření a vysprejování biolitem naprosto všeho a naprosto každé místnosti, ve které se dotyčné kočky – živitelky a nositelky blech nacházely.

Do akce se ihned zapojila celá rodina a společnými silami jsme vyklidili alespoň hlavní obytnou místnost – kuchyň s jídelnou a obývákem. Do ostatních zamořených místností je prozatimní přísný zákaz vstupu. Můj úkol pro dnešní večer byl naprosto pečlivé, nejméně hodinové luxování cca dvou metrů čtverečných koberce v předsíni a veškerých spár, co jich jen v chodbě bylo (dlaždic je tam cca 50).

Druhý den...(sobota)

Hop a skok… Tak to už pěkně trapný…

Po druhé noci strávené mimo svou ložnici, táta rezignoval. Ráno se vypařil a celé dopoledne jsme ho neviděli. Uf, alespoň ten nám, ženské části rodiny, nevrtal v našem systému uklízení.

Celá rodina (kromě táty) se vrhla do uklízení zbylé části domu s novým elánem. Pečlivé praní, luxování a neustálé sprejování insekticidy, však nekontrolovaně (ze strany naší mamky, ale velice plánovaně) v pozdní jarní (a to opravdu velký) úklid a to nejen postižených místností.

V tu chvíli mě přešlo nadšení stejně jako tátu a odebrala jsem se do vyklizené kuchyně a začala s přípravou oběda, který se stejně skládal jen z toho, co zbylo v lednici za poslední dva dny. To značně usnadňovalo můj dopolední úkol. Ovšem, když se vynořil táta, který se na gauči v obýváku nejspíš hodně špatně vyspal a začal se mi motat do „vaření“, skončilo to neslavně (jeho odchodem a prásknutím dveří).

Odpoledne se mamka zavřela v ložnici, ale stejně lítala mezi jejich postelí, pračkou v chodbě, koupelnou a věšákem na prádlo na zahradě. Do toho všeho, se ještě měla konat rodinná oslava s přítomností prarodičů z obou stran, kterou jsme takticky přesunuli ven ke grilu. Počasí nám přálo a sluníčko, i přes četná varování, že se nezadržitelně blíží silné bouřky, vydrželo až do večera.

Výsledek naší dvoudenní práce je následovný: Vysáté a vyprané koberce (luxem), veškeré matrace a povlečení vyprané a vystříkané, úplně a doslova přestavěná předsíň, vytřený a naleštěný celý dům, od půdy až po sklep uklizený, umytá okna i dveře, přerovnané skříně a stohy usušeného (původně postiženého) prádla čekající na složení a uklizení.

A tohle všechno za měsíc znovu a pak ještě jednou. Odblešovací přípravek (pro kočky, za psí aplikovaný na kočky výrobce neručí) stojí něco kolem 150 korun a musí se aplikovat půl roku po každém měsíci. My máme ještě ke všemu kočky dvě (pokud byste někdo věděl o osvědčeném přípravku přímo pro kočky, prosím napište).

I když by se nemělo říkat hop, dokud se nepřeskočí, odvažuji se konstatovat, že jsme Deratizaci zdárně přežili a hlavní kolonii blech vyhubili (alespoň z větší části, buďme optimističtí). Takže už se samozřejmě těšíme, až si to za měsíc opět celé zopakujeme…