Na křídlech větru

Autor: corinne (já)

Musíte zažít ten pocit, nejde nijak popsat... Vědět, že zvíře pod vámi touží po vítězství, že miluje rychlost, a že za vás dokáže i umřít...

Pro koníka, který mi tohle umožnil...

Koně nám půjčují svobodu…

Skloněná nad krkem svého koně se soustředím na jediný bod na cílové čáře. Nervy jsou napnuté k prasknutí a zvíře čeká na pobídku. Snažím se uvolnit, ale nejde to. Nemám žádný plán. Žádnou strategii. A nemám ani ponětí, o našem možném umístění.

Běží jen pět koní, ale o to urputnější bude boj. Trať je krátká. Až moc krátká. Vím, že kůň pode mnou nemá nejrychlejší start, a proto si nedělám naděje na kdovíjaký úspěch.

Slunce příjemně hřeje, ale v tuhle chvíli nemá o jeho paprsky nikdo zájem. Jen se přikrčím ještě víc a počítám vteřiny.

Start. Teď už pro nás neexistuje svět. Jen my dva a závodní dráha. Zabořím paty do jeho boků. Nepotřebuje příliš pobízet, ví, co je jeho úkolem. Překvapivě rychle zabírá zadníma nohama a dvěma mohutnými skoky nechává své soupeře daleko za sebou.

Jsem překvapená, ale ne rozhozená. Byla jsem připravená na cokoliv. Koutkem oka vidím dva jezdce zhruba na své úrovni. Nemůžu určit, zda jsou přede mnou nebo ještě ne, ale instinktivně pobízím dál. Zvíře ochotně zrychluje. Miluje trysk stejně jako já. A miluje vítězství.

Dlouhými skoky se žene kupředu a já mám pocit, že se propadáme dozadu čím dál, tím víc. Ani jsem nepostřehla cíl. Běžíme dál a pozvolna zpomalujeme. Do cvalu, do klusu…a nakonec do kroku.

„Jsi nejlepší,“ šeptám koníkovi a hladím ho po krku, i když skoro jistě vím, že první byl někdo jiný. Jsem spokojená s jeho výkonem a zvlášť s nečekaně výborným startem. Kůň zhluboka oddechuje a spokojeně frká.

Když mě uslyší, zastříhá ušima a jedno stočí ke mně dozadu, abych věděla, že slyší. Naposledy ho pobízím a lehkým klusem se vracíme ke startu. O vítězi rozhodne cílová fotografie…