Umění...? Spisovatel!

Co je podstatou psaní a co vlastně potřebuji?

 

Podstatou psaní je vylít si své srdce a nechat svoji fantazii pracovat na 100%. Je to opravdu srdeční záležitost...

Není to tak, že potřebujete jen papír a tužku, to zdaleka nestačí. 

1. Prvních 50% je o nápadu, o jeho originalitě a o fantazii

Pokud však máte jen nápad, stejně vás ještě polovina práce čeká.

2. Zbylých 50% se skládá z fantazie

                                        chuti a odhodlání psát

                                        znalostí

                                        slovní zásoby

                                        talentu

Pokud tohle všechno máte (nebo alespoň většinu) s chutí do toho!

Jak udělat text úplný, aby zaujal?

Vydejte ze sebe ne 100%, ale 150%! 

Musíte číst, jinak to opravdu nejde. Z 90% pak píšete stylem, který vám osobně jde dobře číst a který vám vyhovuje. Pokud máte fantazii, čtěte cokoli ! Co vás baví, co se vám dobře čte. Filmy opravdu nestačí. Knížky vytvoří váš styl psaní, nevědomky okoukáte a obohatíte si slovní zásobu, pravopis, nejrůznější styly,...atd

Slova, slova a zase slova. Vybarvovat a zajímavě vykreslovat děj můžete jen slovy. Hrajte si se slovy a představujte si, že jste malíř, hudebník nebo osud a slova že jsou vaše barvy, tóny nebo puzzle, ze kterých se skládá lidský život. Barvy musí být v rovnováze, tóny v harmonii, puzzle do sebe musí přesně zapadnout. A přesně tak je to se slovy, jen je to mnohem krásnější...

Jak vzniká nápad?

Stačí se dívat kolem sebe a tiše přihlížet.

Nápad se většinou dostavuje sám a zničeho nic, když to nejmíň čekáte :) důležité je ihned ho v hlavě co nejvíce rozvinout a někam zapsat (opravdu kamkoli- na ubrousek, kus papíru z pod postele, někteří i na toaletní papír :D )

Jak na fantasy světy?

Svět...úžasné to místo. Fantazii se meze nekladou :)

Jsou dva způsoby, jak vytvořit prostředí příběhu:

1.Stará dobrá Země. Fantasy přenesené k nám do reálného života je jedna z mých nejoblíbenějších možností. Na Zemi je spousta míst, o kterých lidé nevědí nebo netuší co se tam odehrává. Proč si nezahrát na trpělivost a nervy čtenářů a obohatit Alpy o tajné údolí, kde žijí všechny tajemné bytosti ze Země...

2.Odvaha :) Pustit se do vlastního světa, je odvážné a vyžaduje to trpělivost, fantazii a popisovat, popisovat, popisovat...(nepřežeňte to :D) Na druhou stranu si můžete vymyslet opravdu cokoli a nikdo vám za to nemůže nic udělat. Je to váš svět, ten vám nikdo nevezme.

Jak na podivuhodné bytosti?

Krásné víly, divocí draci, nezkrotní jednorožci, stateční elfové, kentauři i lidé...

Opět dvě možnosti :)  :

1. Můžete si vybrat z již existujících bytostí a dotvářet si je samotné, jejich povahy, vlastnosti ... Pomůže vám rubrika Fantasy bytosti.

2. Odvaha :). Pokud vám nechybí, směle do toho! Tvoření nových bytostí je stejně jako tvoření vlastních světů velice těžké. Chce to fantazii a schopnost dobře popsat bytost, aby si ji čtenář dokázal živě představit.

Jak je to se jmény?

Jména - věčný problém spisovatelů :)

Téhle čáti věnujeme více místa... Napíšu, jak tvořím jména já, třeba vám to pomůže. Názvy a jména vymýšlím úplně ze všeho, co mě napadne nebo co vidím kolem sebe.

- Třeba název planety Sandtrillion. Myšlenky se melou a já je nechám jen tak pobíhat... Už aby bylo léto - léto - moře - pláž - písek - aby to trochu znělo, dáme tam krapítek angličtiny - sand (písek) - vezmu ho do ruky - těch zrnek je tam hodně - snad milion - neobvyklé slovo - trilion :) - a aby to trochu vypadalo, dáme tam dvě L - Sandtrillion. Hotovo ! Dá se tvořit opravdu ze všeho...

- Jména dávám dohromady jen hrou s písmenky. Zkouším různé kombinace a vyberu tu, která k dané postavě sedí.

- Také jedna z možností je čerpat z historie; nejrůznější názvy starověkých kmenů celého světa, stačí změnit jedno nebo dvě písmenka...

- Další způsob hledání originálních jmen: jazyky; nevinný překladač dokáže divy, stačí obyčejnou lidskou vlastnost přeložit do netradičního jazyka (např. indonéština), pak už jen stačí pohrát si s písmenky...

Kdy a kde psát?

Pohodlně se posaďte...

Tohle je opravdu dost individuální, musíte hledat :D Mě osobně se nejlépe píše na gauči nebo v pohodlné posteli, v sedě, s dekou a zásadně v noci. Musím mít naprostý klid a potřebuju hodně času. Někomu to zase myslí s čokoládou v ruce :) Nedá se moc radit, každý člověk je jen jednou a každý je úplně jiný...

Nejčastější chyby?

Věčné téma...nepříjemné (pro někoho, pro mě ne), ale nutné :)

Takže pár nejčastějších chybiček:

1. Opakování slov - je těžké vybírat vhodná slova a zvlášť, když se musí stále obměňovat a hledat synonyma. Stává se to opravdu každému a ani mě to někdy úplně nevyjde. Rada: číst, číst, číst, stále vylepšovat slovní zásobu : D

2. Slovosled ve větě - správně uspořádat slova do věty, aby byla pěkná a zároveň dávala smysl...není až zase tak těžké. Rada: to samé jako u první chybky, okoukávat věty v knížkách a stále se chtít zlepšovat.

3. Časy - Pozor na to, abyste se nezamotali ve vlastních myšlenkách :) Uspořádejte si to v hlavě pěkně popořádku...Psát v přítomném čase (právě se děje, např. Jdu tmavým lesem, pozoruji tichou přírodu kolem sebe...) je těžké a prakticky nereálné. Problém je v relaci času, protože musíte popisovat naprosto vše, minutu po minutě, co se v příběhu odehrává - nemyslitelné ! Psát pouze v minulém čase nedává to, co čtenář očekává - zážitek z děje. Utváří pouze seše zachycený příběh se stále se opakujícím prvkem. Proto je dobré kombinovat tyto dva časy a vytvořit tak neopakovatelné variace. Popis příběhu v minulosti, prokládaný přítomným časem (myšlenkami - píše se kurzívou, např. Co tady jen dělá v tuhle mrazivou noc ? pomyslela si.) dává vyprávění nový rozměr, náboj...

4. Místo děje - Vymyslet a dokonale popsat místo, kde se hrdina zrovna nachází, aniž byste se ztratili ve vlastním výkladu, je těžké. Jednou se cesta stáčí širokou zatáčkou doprava a v další kapitole, na tom samém místě, se cesta stáčí doleva a přechází v úzkou pěšinu? I tohle se stává a není to vyjímkou. Rada: Doporučuji vyhnout se smyšlenému místu a spíše si přibarvovat a dotvářet reálná a hmatatelná místa (např. les - rozmístění vojska...). Vždycky je lepší mít danou scénu před sebou a popisovat, co skutečně vidíte (přimyslíte si akorát postavy, samozřejmě). Není nutné zahrnovat do příběhu celou krajinu. Vždy si jen vyberete místo, kde by se situace mohla odehrát a jednoduše popíšete, co máte před očima.

5. Školní sloh - Dává nám jistou oporu, první opěrný bod. Každý musí začít od nuly a škola by v tomto případě měla dost pomoct. Z toho důvodu, je potom mnoho lidí přesvědčeno, že je nutné psát podle toho, jak nás to učili. Typickým příkladem je charakteristika postavy. Pod tímto pojmem si jistě každý vybaví tak nudné popisování vlastností a oblečení spolužáka nebo sourozence. Násilím vrytým způsobem se potom pokouší popsat také své vlastní postavy. Uznejte ale, že charakteristika jako taková (jako ta školní, nezáživná) nikoho nepřitáhne ani nebude bavit, pokud jen několika větami popíšete vnější i vnitřní zjev bytosti. Rada: Rozšiřujte své obzory a zapojte fantazii. Psaní není legrace, je to práce. Ale zábavná práce, i když je těžká. Nic není zadarmo a tady platíte svými vědomostmi a podvědomě nastřádanými zkušenostmi. Čtěte, nejen knihy, ale také výtvory vašich vrstevníků a učte se. Nenechte se zadusit školou a upjatými učiteli. Splňte, co po vás chtějí, ale vezměte si z toho jen tolik, kolik poberete, aby se vám do hlavy dostalo taky něco jiného.

6. Jak to vidím já - Vyhněte se popisu typu: Stál tam krásný zámek. Ano, popisovat, popisovat, popisovat, ale tak, aby i ostatní pochopili, jak ten zámek vypadal. Proto k této jedné obyčejné a zcela neurčité větě je pořeba doplnit takový popis, aby si ho mohl čtenář představit. Např. Stál tam krásný zámek. Jeho safírově modré střechy se magicky leskly v záři zapadajícího slunce a vrhaly na velké zšeřelé náměstí i vstupní bránu s těžkou kovovou mříží podivné stíny.

Brzy doplním další...:)

Je nutná přímá řeč?

"Né! Tohle přeci nemůžeš udělat!" Její vyděšený hlas se nesl kamennou klenbou s dlouhou ozvěnou.

Jednoduše řečeno, není nutná.

Pokud ale chcete napsat opravdu kvalitní příběh, budete ji tam muset dát. Stejně jako u důmyslného skládání časů, i tady se díky přímé řeči stává text kvalitnější a čtenář z něj má hlubší zážitek. Postavy specificky promlouvají, každá má svůj styl řeči a čtenář si je lépe zapamatuje. Samozřejmě přímá řeč také usnadňuje psaní, protože spisovatel může čtenáři mnohé věci sdělit zkrz postavy a ne jen přímým, němým popisem děje. Řeč a verbální vyjadřování postav je tedy jakousi solí, která není nutná, ale bez ní je jídlo téměř bez chuti.

Každý píše vlastním stylem...?

Věděti, vědet, ...nevědět

Jedním slovem, Ano.

Každý píše takovým stylem, jakým se jemu samotnému nejlépe čte, jinými slovy okoukaným stylem. Píšete, píšete a aniž byste si to uvědomovali, vaše podvědomí tvoří za vás :) Ani o tom nevíte a vlastně "kopírujete"  styly. V každém vašem díle je ale něco, co vás vystihuje, co je jen vaše a promítne se v textu ať chcete nebo ne. Zpočátku je to skryté a ani vy sami to mnohdy nepoznáte, ale čím více budete psát, tím víc se bude projevovat váš vlastní styl, do něhož se promítne i část vaší osobnosti.

Máte další otázky? Napište mi a já je zde zodpovím!

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode