Pouštní píseň

Autor: corinne (já)

V jejich srdcích stále plane divoký plamen…

Trochu mě mrazí v zádech, ale vím, že je horký letní den. A ve vzduchu něco visí, asi bude bouřka. Vidím cválající stádo koní. Jejich mohutná těla, silné nohy a tvrdá kopyta, jak stále a v pravidelném rytmu tepají do země. Vidím i jejich rozevláté hřívy, zdvihnuté ohony i oblak zvířeného prachu. Cítím jejich horký dech a pot mísící se s prachem a vůní rozpálené země. Slyším táhlé ržání, jak se odráží od stěn kaňonu. Běží pouští a neohlíží se. Jak dlouho ještě budou svobodní?

Malý chlapec seděl ve stínu velkého keře a sledoval koně pod sebou. Jak jen mustangy miloval. Nedokázal však pochopit, proč jich vídá stále méně. Nevěděl o lovcích z východu ani o lidech, kteří přišli z druhé strany oceánu. Radoval se z každého nového dne spolu se svým kmenem a děkoval slunci za zvěř a hlavně za koně.

Šedý plavák se mu otřel o rameno a chlapec ho pohladil po hebkém nose. V dálce se ozvaly dva výstřely, ale on zůstal klidný. Hejno vyplašených ptáků se zvedlo k obloze, ale ani teď nevstal. Pouze se zadíval tím směrem. Ticho. To všechno proto, že nevěděl…