Země není nekonečná...

05.05.2013 22:44

Jedna drobná úvaha, abyste věděli, že školní sloh nemusí být jen nuda. S trochou fantazie dokážete i ze strohé a na první pohled nudné úvahy vytvořit poutavý příběh života... Ano, tohle je skutečně ten děsivý druh slohového útvaru, odprezentovaný před třiceti k smrti unuděnými puberťáky. I tak se mi dostalo obdivu (překvapivě) :D

Země není nekonečná

 

Smog, kouř, hluk aut,…a mnoho dalšího patří už neodmyslitelně k našemu všednímu životu. Ale zamysleli jsme se někdy nad tím, odkud se tohle všechno bere? Auta jezdí na benzín a naftu, pohonné látky se vyrábí z ropy a ta se těží z hlubin oceánů. V továrnách a elektrárnách se spalují tuny uhlí, abychom si mohli kdykoli rozsvítit žárovku. Všechno, co máme, nám dala Země a jak se jí odměňujeme my? Kácíme lesy, zakládáme skládky, plně čerpáme z jejího nerostného bohatství. Co se stane potom? Například, nám tak známá, elektřina. Obklopuje nás v takovém množství, doslova na každém kroku. Zkuste si představit jeden jediný zimní den bez elektřiny.

 

Topení nehřeje a než se rozhoří krb, je půlhodina pryč. Snídám u okna, kde je alespoň trochu světla, studený čaj z večera a domácí bábovku od tety z Měsíce, která je jediným pozitivním za tohle ráno. Projdu potemnělou chodbou a očima marně hledám svoje teplé boty. Od chvíle, co jsem vstala z postele, se třesu nesnesitelnou zimou. Kouknu na displej krystalových hodinek na zápěstí, větrná elektrárna měla spustit už před hodinou!

Venku kvílí fujavice a miliony vloček se sypou z bílých mraků, které halí celé město do mlhavého závoje. Vyrážím do města, kde nesvítí jediná lampa, jediné okno; už třetí týden nefungují solární a některé větrné elektrárny kvůli zhoršení počasí. Ostatně je tomu tak každou zimu, ale letos je všechno mnohem horší, ode dne, kdy Velká pětka a Hlavní velení zájmu Země všechny své úřady definitivně přestěhovali na Zagaharasii, nově objevenou planetu pomocí černé díry PES, přestali dostatečně podporovat Sluneční soustavu.

Ve škole se topí dřevem, ale i tak se ani nenamáhám se svlékáním kabátu. Dnes je vyučování dlouhé a domů se vracím až o půl páté.

Už je zase tma, mamka odešla na noční a na kamnech voní tátova milovaná svíčková. Kdo ví, kde zase zůstal? Pracuje jako jediný člen ochranky na poloprázdném letišti, ale poslední dobou vypomáhá i zdejším pilotům. Ano, letadla ještě létají. Drahocenné plutonium už ale také brzo dojde.

Rozsvítím parafínovou svíčku a s chutí se pustím do prvního teplého jídla tohoto dne. Na stole leží, už skoro ručně, tištěné noviny. Titulek na první straně zní: „Rozpustit Antarktidu?! Ochránci šílí!“ A hned pod tím: „Poslední doly těží z hloubky 50 kilometrů. Zavření plánují na letošní jaro.“ Kroutím nevěřícně hlavou. Co bude zítra?

 

Tak se trochu zamysleme. Můžeme osud naší Země změnit? Opravdu chceme, aby dopadla takhle?

Země není nekonečná...

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
 

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode