A co takhle Horsemanship?

Ahoj,

nezlob se na mne, ale myslím, že jsi to trošku pochopila po svém - a špatně.

To co psala Hunter byly "VŠEOBECNÉ" informace. Bylo to určeno primárně laikům. Tak je to třeba i brát. Navíc to byly informace bez emocionálního zabarvení, což je velmi důležité, pokud poskytuješ informace někomu, kdo se chce dozvědět základy. Proto byl pro mne její článek mnohem přínosnější než tvůj.

Válečný kůň? Kolik jich je? Kolik jich bylo? (navíc tuším, že tomu by časem Hunter věnovala samostatnou kapitolku) Kolik lidí se s ním v životě setká? Kolik lidí má vlastního koně, aby s ním mohlo navázat vztah jaký popisuješ? Myslím, že jich je méně, než lidí se psy, kteří se věnují, laicky řečeno, "služebnímu výcviku". Je ale ten služební výcvik nejvyšší možnou formou navázání kontaktu, když pes dělá to co chcete a dělá to rád?

Z mého pohledu nikoliv milovníka koní, ale psů - je to jako bych vytvořil článek o "psech a jejich charakteristických rysech", a ty se ozvala, že právě ten jeden tvůj je jiný... Jako fajn, hezké, ale spoustu laiků bude zajímat běžný pes, se kterým mohou přijít dennodenně do styku, a ne ten jeden, bohužel zrovna tvůj, kterého asi nepotkají nikdy v životě.

Aneb, každý pes NENÍ komisař Rex. Ano váš německý ovčák může umět co on (třeba žrát housky se salámem), ale to nic nemění na tom, že to není běžné a standardní chování.

A poslední, možná trochu hnusný poznatek - stejně jako spousta lidí má doma psa"jen na hlídání", stejně tak dost lidí má/mělo koně "jen na ježdění". To je prostě fakt. I když se ti to může příčit. Proto vykřikovat něco o hluboké citové vazbě je sice hezké, ale nemá to žádný smysl.

Navíc, spousta vojáků bralo koně jako "věc", ať se ti to líbí nebo ne. Protože kdyby je měli brát jinak, zbláznili by se z toho, když o něj přijdou. (koho asi sníme prvního, když máme hlad? - není to myšleno zle - prostě se to stávalo).

Přehnaně silná citová vazba je prostě nežádoucí věc. Což je také často viděný případ vojenského/policejního psovoda, který přijde o svého psa. I láska k němé tváři musí mít své hranice. polidšťování si zvířete je to nejhorší, co můžeme udělat.
Sobě i tvorovi, ke kterému se takto upneme.